Thoughts

I am obsessed with...

1. february 2014 at 21:29 | TesS
Ať už je to ta dobrá nebo ta špatná obsese.... Každý byl, je nebo bude někdy něčím posedlý. Pokud bych měla shrnout sebe, tak takové ty významnější obsese v mém životě byly asi The Sims, Disney seriály a pohádky (a pořád jsou), facebook (přiznejme se, kolik z vás nezažilo ty chvíle, kdy jste bez refreshování hlavní stránky facebooku nemohly vydržet?), tumblr, One Direction,... Aktuální je teď Smallville (:D).
Nevím, jestli můžu posoudit zda-li je bezpodmínečně špatné nebo vysoce tolerantní mít nějakou obsesi. Určitě jsou zlé ty obsese, kdy jste posedlý třeba nějakým člověkem a stane se z vás stalker apod., ale myslím, že takový ten typ obsesí, jako třeba závislost na nějaké kapele nebo seriálu prostě patří do života. Myslím si, že není na škodu vědět, že vás něco bezvýhradně baví a zajímá. Ale určeme si své limity...
Většina lidí by chěla být plně nezávislá, což ovšem logicky nepřichází v úvahu. Třeba si teď říkáte, že právě vy jste ten jedinec, který není na ničem závislý a může cokoli postrádat. Takoví lidé asi zapomněli na kyslík. Z toho vyplívá, že žádná živá bytost nemůže být stoprocentně nezávislá... Zatím ještě nejsme tak vyspělá populace, která by objevila metodu, která zaručí člověku nezávislost na kyslíku, jídle a pití.
Ano, pokud obsesi berete z toho společenského hlediska, že nejste např. zavislí na žádném člověku, tak to je samozřejmé.
Neberte to na moc velkou váhu, ani nevím, co píšu, jen mě to tak znenadání napadlo napsat nějaký článek přetékající moudrem než se půjdu dívat na Smallville.
Máté nějakou aktuální obsesi?

What does the past mean?

24. november 2013 at 12:10 | TesS
Včera jsem měla strašnou chuť napsat nějaký článek. Okamžitě jsem sedla k počítači a psala. Za půlkou článku jsem přestala a přečetla jsem si to celé ještě znovu. Byla to katastrofa, teda ne taková katastrofa, ale celé mi to připadalo poměrně...trapné. Článek jsem uložila do rozepsaných a nechala ho být.
Sky
Dnes, když jsem se začetla do prosincového čísla ELLE, mě v mozku začala otravovat otázka, proč to prostě nezveřejním? Když jsem poprvé začala blogovat, to jest někdy před 4 lety, házela jsem jeden za druhým takové články, jejíchž stupidita a trapnost by teď vyrostla do vrcholných extrémů. Naštěstí/bohužel jsem asi před necelými dvěma lety podnikla určité opatření - smazání mého bývalého blogu. V té době mi to přišlo správné. Raději to smažu, než aby si to někdo přečetl a považoval mě za nějakou trapku...
Můžu ale se vší upřímností říci, že pokud bych se podívala na předchozí články i na tomto blogu, přišly by mi divné... Teď mě mrzí, že jsem tamten blog smazala.
Untitled
Když se podíváme zpět, na to, co jsme dělali před třemi lety, uvidíme, jaký pokrok jsme za tu celou dobu udělali. Alespoň pro mě je důležité mít alespoň pár podkladů z minulosti. Můžeme být na sebe tím pádem pyšní a chválit se za pokrok. Myslím, si, že to má alespoň z části vliv na každého. Myslím si, že kdybychom neviděli nebo nemohli vidět nějaký pokrok, posun či zlepšení, všichni by časem ztratili chuť se v něčem zlepšovat...

Spokojenost u lidí

27. august 2013 at 14:16 | TesS
Nedávno jsem si koupila nové číslo časopisu ELLE a zaujal mě tam článek 'O čem sní české ženy?'. To mě dovedlo k tomu, se zamyslet nad tím, jestli vůbec existují lidé, kteří jsou spokojení se svým životem, rodinou, prací a vůbec se sebou samým. A pokud takoví lidé chodí mezi námi, kolik takových lidí je?
Všichni, které znám jsou s něčím neustále nespokojení. Ať je to postava, oblečení, rodiče, škola,... cokoliv. Pořád dokola slýchám: "Kéž bych žila někde v Americe, v New Yorku nebo v L.A. Tam si všichni žijí, jak v pohádce."
K zamyšlení, ale je, že pokud vůbec třeba nějaký člověk žije v New Yorku, vyhlášené nejvelkolepější metropolí světa, má luxusní dům, auto a za přítelkyni nějakou supermodelku, je tento člověk spokojený?
teensquotess: http://teenlifequotes.com/
Před pár dny jsem viděla jednu reality show, kde zpovídali generálního ředitele nějaké velké společnosti. Všichni mu říkali, jak určitě musí být spokojený se svým životem. Pan Všechno si můžu koupit se nadechl a všem řekl, že se nikdy netoužil angažovat v marketingu, že odjakživa toužil procestovat celý svět se svými přáteli.
Podle mě jsou všichni lidé s něčím nespokojení. Když má někdo dokonalé bydlení, nemá dokonalou rodinu. Jiný má milující rodinu, ale ubohou práci. Někdo se pyšní přepychovým autem, ale nadává na své kila.
Kdyby si každý mohl namalovat dokonalý život podle svých představ, byl by život nudný...


Kritika a jak ji přijímáme

7. august 2013 at 9:34 | TesS
Kritika - činnost, kdy posuzujeme, hodnotíme, oceňujeme různé osoby a věci různého typu. Dnes už kritika většinou braná jako urážení.
Nedávno se mi stala taková příhoda. Kamarádka si koupila nové šaty a zeptala se mě, jestli se mi líbí. Já, člověk, který nemá problém být upřímný, jsem jí řekla, že se mi nelíbí. Kamarádka se hned urazila se slovy: "Panebože, mně se taky nelíbí některé tvoje oblečení a neříkám ti to!"
Právě tato příhoda mě dovedla k zamyšlení, jak to je s dnešními lidmi a s kritikou. Podle mě je mezi námi málo lidí, kteří dokážou přijmout kritiku takovou, jaká doopravdy je. Sama to vidím každý den, třeba i na facebooku. Admin/ka nějaké stránky přidá příspěvek 'Jaký názor máte na mě, jako na admina/ku stránky?". U takových příspěvků si vždy čtu komentáře a směji se nad tou lidskou hloupostí. Samozřejmě, že většina lidí napíše, jak je admin super, a že je skvělý, ale občas se tam objeví i záporný komentář a to už se všichni ostatní do autora toho komentáře pustí. Nadávají mu, jak neumí ocenit něčí práci, a že když se mu to nelíbí tak si nemá toho příspěvku ani všímat, atd.
my-grunge-chameleon-soul: COME INTO MY GRUNGE DRUG ASYLUM >✞☯♡
Podle mě je tohle počínání jasnou známkou lidské absurdity. Člověk se zeptá na názor ostatních, a když se mu ten názor nelíbí, tak to hned bere jako urážení. Samozřejmě, že nemyslím takové názory, kdy je opravdu patrné nadávání a ponižování. Nikdo není dokonalý, tak proč by nám nikdo nemohl říct, jaké máme chyby?

Takže můj názor na kritiku - Kritika je dobrá. Lepší tvrdá kritika (ale slušně podaná) než lež. A jaký názor na toto téma máte vy?

Obession on behalf of One direction

22. july 2013 at 22:53 | TesS
Někdo je nenávidí, někdo je miluje a někomu jsou úplně lhostejní. Stali se snem milionů dívek, ale taky našli mnoho haters - v podstatě jako u Justina Biebera. Já jsem One direction objevila na začátku roku 2012 (leden/únor - nepamatuji si to přesně). Tato kapela hodně ovlivnila můj život.
Ze začátku jsem jimi byla úplně posedlá. Na facebooku jsem sledovala každý jejich krok, kontrolovala jejich účty na twitteru a radovala se z každého nového tweetu, pořád dokola se dívala na video deníky, jedla převážně mrkve a twix, koupila si červené rifle, proužkované trika, kšandy, sako i basseballovou mikinu, radovala a plakala jsem s nimi,... Člověk by si řekl: "Jenom další uřvaná fanynka!" , ale já jsem v tomto období našla rodinu a především velké životní vzory. Stala jsem se Directionerkou.


Po čase tato "posedlost" hodně ubrala na intenzitě. Pořád si ráda přečtu, co dělají, (jestli) s kým chodí, čekám na nové klipy atd. Pořád čekám na koncert u nás v ČR, ale není ten veškerý zájem o ně takový, jako na začátku.
Když jsem na internetu četla, že všechno jednou vymizí, že za pár měsíců si na One direction ani nevzpomenu, celkem mě to vyděsilo, ale teď už vím, že: "Jednou Directioner, navždy Directioner."
One direction mě naučili, že více lidí společně dokáže víc než jeden člověk sám, naučili mě vážit si samu sebe takovou jaká jsem, naučili mě poznat opravdové přátele, jak vykouzlit úsměv i v tom nejsmutnějším okamžiku, nebát se být sama sebou a hlavně stát si za svým názorem.


Kdo nikdy nebyl vysazen na něco určitého (myslím teď různé fankluby a tak) asi to nepochopí, ale fanoušci jako takoví Directioners (nebo i Beliebers/Selenators/Lovatics,...) umí držet při sobě, jako opravdová rodina. Společně umí lámat rekordy v hlasování různých hitparád a hlavně umí pořádně povzbudit své idoly.
Já nikoho neotravuji s tím, že musí mít One Direction rád, ale nesnáším haters.
Jsem Directionerka a jsem na to hrdá.

Tento článek jsem se rozhodla napsát z důvodu, že zítra budou mít One direction výročí 3 roky od založení kapely. Nikoho nenutím, aby si ten článek četl. Chápu, že ne všichni je mají rádi.

 
 

Advertisement
Reklama
Všechny články a outfity jsou mnou vytvořeně. Pokud něco z tohoto blogu zkopírujete, uveďte zdroj. Animace a obrázky v článcích jsou z tumblru nebo weheartit.